Jdi na obsah Jdi na menu

teoretická část diplomové práce

7. 6. 2010
Cesta, trasa, ukazatel… možnost přemýšlení, meditace, ale především hledání domova. Domova jako místa bytí a poznání. Inspirací mé diplomové práce nebylo jen toto hledání prostřednictvím sdílených zkušeností a svědectví jiných domů a domovů které jsem navštívila, ale i forma ztvárnění menhirů a božích muk. Ty a domov mají společného jmenovatele, kterým je trojrozměrný kvádr – sloup, jednoduchá forma odrážející se ve vlastním konstrukci, v základní stavební jednotce (cihla, trám) i tvaru půdorysu. Pomocí tohoto základního principu jsem se snažila takto symbolicky ztvárnit a propojit tři světová města Jeruzalém, Sarajevo a Plzeň. V Jeruzalému, Sarajevu i Plzni, třech městech střední velikosti, se nachází větší, či menší komunity všech světových monoteistických náboženství. Ale především to nejsou samotná náboženství co těmto místům dávají tvář, ale jsou to lidé, kteří se tam nacházejí. Lidé kteří prožívají vlastní osudy, přání a tužby… též si pokládají otázky a touží po svobodě, naději, víře.
Náboženstvím, svobodou, vírou a jejich výtvarným projevem jsem se v různé intenzitě zabývala již několik let zpět. Nyní jsem se pokusila tyto zkušenosti a zážitky ze stáží a pobytů v jednotlivých výše jmenovaných městech sloučit a najít jakýsi společný jazyk pro sdělení informace, nebo položení si otázek… dostanu ještě odpověď? Existuje cesta zpět… Co pro mě znamená domov, v čem ho nacházím…
 
Domov, teplo, jídlo, pocit bezpečí a ochrany. Ochrana poskytnuta materiálem, kamenem – vznikají domy, objevuje se fenomén architektury a ve zmenšené podobě tento přirozený třetí rozměr poskytující bezpečí nacházím já osobně v soše. V soše, která je domovem mých přání, tajných myšlenek. Možnost fyzicky se dotknout přání, sáhnout si na sochu, projít po cestě jedním z měst a vnímat nové nepoznané, ale následně vidět společné znaky a myšlenky, smysl života a svobodu, to co hledáme. To byly myšlenky a pocity díky kterým jsem svoje tři města Plzeň, Sarajevo a Jeruzalém pojala jako kamenné, trachytové sloupy, do nichž byl olovem vepsán jejich znak. Stopy života, cesty obyvatel, samotný prapůvodní půdorys města. Tyto znaky jsou ovlivněny grafickou podobou map, dopravy a následně jsou pod vlivem ornamentální výzdoby fasád, mešit, synagog modifikovány do konečné podoby. Trachyt, kámen v tomto případě odkazuje k minulosti a k základnímu materiálu země. Kámen, hlína jeden z nejdostupnějších materiálů, skládající se z minerálů a tvořící kostru země, je nejblíže ruce, možnost dotýkání a zpracování. Zatímco vlastní olověný reliéf by měl ukazovat přítomnost a budoucí směřování. Technickou stránku světa, propojování míst, vývoj technologií i strojů. Tento reliéf zanechává stopu, otisk myšlenky a prožitku. Je to jako pozorování nanočástic, které nevidíme, ale vědci mohou dokázat jejich existenci právě na stopách, které po nich zbyli. A tohle je podobné, přesně nevíme, proč a kdy kdosi prošel tímto místem, ale víme, že tu byl a měl k tomuto pobytu nějaký důvod. Zanechal po sobě cestu, jednu z linek reliéfu. Těmito třemi sloupy jsem chtěla završit jednu ze svých cest. Tři města, tři sloupy, v každém městě seznámení se třemi jedinečnými osobnostmi, trojka se objevovala často a při dnešním pohledu zpět tomu ani nemohlo být jinak. Vždyť trojka znamená celek, zavřenost a pohybuje se v liniích mysl-tělo-duch, anebo minulost-přítomnost- budoucnost. Asi to nejtěžší co jsem poznala, uvědomit si bezčasí, nyní žiji tento okamžik a snažím se poznat to zrnko obyčejného bytí. Snažím se nebýt příliš udiven z tajemství, jde o to ho respektovat a dát mu vlastní svobodnou existenci a možná se mu snažit přiblížit. Ale přiblížit poctivou prací a někdy jen tak zastavením a otázkou. Neboť není pro mě důležitá odpověď a poznání tajemství, ale samotná existence, danost a cesta, proces hledání. Tímto konáním a otázkami si pomyslně dláždím svou vlastní životní cestu na které jsem křižovatky označila těmito milníky. Milníky, které slouží pouze jako fotografie z cest. Pokusila jsem se označit tři konkrétní místa v čase. Tři místa, která pro mě mají veliký osobní význam především díky času který jsem měla možnost v nich strávit a pobýt.
 
Inspirací a pomocí mi bylo též pozdní dílo Eduarda Chillidy. Především objekty, sloupy z pálené hlíny, nebo kamene a to vše oživené jednoduchou linkou, ale i kresby těchto děl a jejich výseků, detailů.

Hlavní důraz byl kladen na čistou linii. A pokud se zaměříme na vlastní instalaci, umístění těchto sloupů, tak jako nejvhodnější místo se mi jeví jednoduchý nezdobený prostor. Kde by tyto sloupy působili, že vznikli bez příčiny, jakoby náhodně.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Diplomová práce